Výzkumně-evaluační projekty

Cílem statě bylo poukázat na rozmanitost, jak mohou evaluátoři přistupovatk řešení evaluačních úloh. Provedená analýza dokládá, jak pestrý je rejstřík používaných přístupů a potažmo také, k jak rozdílnému typu informací mohou evaluace založené na rozdílných přístupech vést. Text obrací pozornost k základům evaluačního myšlení a poukazuje na možnosti volby metodologického a konceptuálního rámce při řešení praktickýchúloh. Stať tedy nemá ambice poskytovat praktický návod k realizaci evaluací, nýbrž poskytuje zobecněné poznatky abstrahované od detailů rutinních evaluačních projektů.

Text v první řadě definuje metaevaluace, stručně poukazuje na okolnosti vzniku a rozvoje metaevaluací a nastiňuje typické cíle, ke kterým metaevaluační projekty spějí. Hlavní část textu je věnována doposud nepublikovanému rozboru jednotlivých typů metaevaluací; každý z přístupů je nejprve stručně charakterizován a následně jsou uvedeny aplikační přednosti a rizika spojená s jeho uplatněním.

Cílem statě je systematizovat klíčové znaky, které odlišují participativní přístupy od ostatních způsobů provádění evaluací. Na základě provedené srovnávací analýzy jednotlivých přístupů jsou proto identifikovány společné znaky, které jsou v článku představeny a vysvětleny. Ústřední část statě je věnována dvěma odlišným tradicím, s nimiž se lze v rámci participativních přístupů setkat, a to na jedné straně praktickým participativním evaluacím, jež jsou v článku reprezentovány utilizačním přístupem M. Pattona, a na straně druhé pak transformativním participativním evaluacím dokumentovaných svépomocným přístupem D. Fettermana. Předkládaná stať kromě toho poukazuje na historické souvislosti vzniku a rozvoje participativních přístupů a identifikuje jejich inspirace a ideové prameny. V tomto ohledu stať přibližuje podstatné charakteristiky dalšího z přístupů (responzivního), který měl podstatný vliv na utváření a rozvoj participativních evaluací.