Sledované finanční ukazatele
16. 3. 2013Klíčová slova: měření výkonnosti, dosahování cílů, management, výkonnost
Míra naplnění vytyčených cílů je patrně nejjednodušším způsobem, jak lze definovat výkonnost. Platí, že organizace (oddělení, potažmo pracovní tým či jednotlivec) je výkonná, pokud splní uložené či stanovené cíle. Naopak nenaplnění cílů znamená suboptimální výkonnost, která by vždy měla být předmětem další pozornosti ze strany managementu. Jak výkonné jsou české organizace z hlediska takto vymezené výkonnosti? Dosahují vytyčených cílů? V jaké míře?
Institut evaluací a sociálních analýz (INESAN) realizoval v květnu 2012 výzkumné šetření zaměřené na přístupy k měření výkonnosti používané v českých organizacích. Celkem bylo provedeno 331 validních interview s vedoucími představiteli jednotlivých organizací; dotazováni byli typicky majitelé firem či jejich ředitelé, popř. zástupci vyššího managementu. Zkoumaný vzorek byl konstruován tak, aby zjištěné výsledky reprezentovaly situaci v organizacích ve výlučně českém vlastnictví (tj. bez deklarované přítomnosti zahraničního kapitálu) s více než 100 zaměstnanci. Z odpovědí manažerů vyplývá, že stanovené cíle splňuje či dokonce překračuje 8 % organizací; současně platí, že další přibližně čtvrtina subjektů (28 %) splňuje značnou část svých cílů (své cíle plní na 90 až 99 procent). Celkově lze tedy 36 % subjektů považovat za výkonné. Na druhé straně více než dvě pětiny organizací dosáhly celkové výkonnosti na úrovni 70–89 % a pětina subjektů splnila méně než 70 % svých cílů.
Z podrobnější analýzy dat popisujících míru dosahování cílů vyplývá, že vyšší výkonnosti dosahují organizace s vyššími tržbami; organizace s ročním obratem nižším než 50 mil. Kč naplňují své cíle průměrně ze 74 procent, naopak největší organizace s obratem vyšším než 500 mil. Kč dosahují 88 % míry naplnění svých cílů. Nejvyšší míra výkonnosti je dosahována u největších společností mimo jiné proto, že tyto subjekty využívají častěji než ostatní komplexní a standardizované nástroje pro měření výkonnosti. Z výsledků šetření je jasně patrné, že subjekty využívající tyto metodiky dosahují významně vyšší míry naplňování stanovených cílů než ostatní subjekty, které měří výkonnost jinak, např. porovnáváním hodnot dílčích ukazatelů či prostým odhadem.
Důležitým poznatkem je zjištění, že představitelé zkoumaných organizací dokáží výkonnost své vlastní organizace realisticky porovnat s ostatními firmami z oboru. Subjekty, které se sami hodnotí jako podprůměrně výkonné, plní své cíle skutečně jen z 56 %, což je v rámci sledovaného souboru opravdu podprůměrná hodnota. Podobně také organizace, které se považují za průměrně výkonné, naplňují své cíle celkem ze 77 procent, což odpovídá průměrné hodnotě všech sledovaných subjektů (74 procent). A také mezi organizacemi, které se hodnotí jako nadprůměrně výkonné, lze pozorovat skutečně nadprůměrnou míru naplňování vytyčených cílů (89 %).
Přestože je zjištěný výsledek ovlivňován řadou neznámých faktorů jakými mohou být např. způsob stanovení cílů, přesnost odhadu splnění cíle atd., poskytuje základní srovnávací hladinu, vůči které mohou být poměřovány jednotlivé skupiny organizací. Z výsledků, k nimž INESAN dospěl je tedy patrné, že míra dosahování cílů (výkonnost) souvisí s tím, jak je proces řízení výkonnosti celkově koncipován. Subjekty používající komplexní metodiky pro měření výkonnosti disponují přesnými a podrobnými daty pro management výkonnosti, což managementu umožňuje zjišťovat míru naplnění vytyčených cílů, ale také to umožňuje stanovovat realističtější cíle. Naproti tomu subjekty, které nepoužívají žádné specifické nástroje pro měření výkonnosti, nejenže nemají přesnou představu o míře naplnění svých cílů, ale mnohdy ani nemají své cíle stanoveny tak, aby jejich naplnění bylo dosažitelné. Hodnocení výkonnosti je pak v jejich případě výsledkem subjektivního posouzení ze strany managementu (či ředitele); v rámci provedeného šetření tyto subjekty představují většinu organizací, které nedosahují svých cílů.